Snad syn dostane rozum… brát léky je menší zlo

Jmenuji se Monika a je mi 56 let. O tom, že mám vysoký cholesterol, vím už více jak 24 let. Že se jedná o familiární hypercholesterolemii, se potvrdilo zhruba před 15 lety a i nějak od té doby jsem začala brát léky. Tato genetická porucha byla bohužel potvrzena i u obou mých dětí. Dceři je dnes 35 let a kromě pauzy na mateřské dovolené, se léčí. Syn, kterému je 32 let, léky nějaký čas užíval, nyní bohužel léčbu přerušil z důvodu změny životosprávy a přesvědčení, že „není dobré nechat tělo na léky zvykat“. Jeho hodnoty nejsou prozatím tak vysoké, takže mohu jen doufat, že se nezhorší a že
s věkem „dostane rozum“ a léčit se opět začne. Z osobní zkušenosti jsem přesvědčená, že je to důležité.

Před 11 lety mi totiž ve věku 45 let zemřel na srdeční selhání bratranec. Nevím, zda měl FH, ale předpokládám to vzhledem k tomu, že u mojí maminky a jejích dalších tří sourozenců byla tato genetická porucha potvrzena. Bohužel ne všichni z celkem deseti sourozenců se testovat nechali, i když tu možnost měli. I mne mamka před více než dvaceti lety přesvědčovala, ať se nechám vyšetřit u pana doktora Mračka v Trutnově, bylo to pro mě ale trochu z ruky a také jsem tenkrát měla zcela „jiné“ starosti. Co je ale důležitější než zdraví? Až později jsem se na doporučení obvodní lékařky dostala k paní doktorce Podzimkové do Jičína, k níž mám velkou důvěru a cítím u ní opravdový zájem.

Obecně mám s užíváním léků trochu problém, v tomhle případě jsemale ráda, že jsem v léčení, přestože to s sebou nese i určitá rizika a komplikace. Myslím ale, že brát léky je menší zlo, než hrozba infarktu nebo mrtvice. A také si často uvědomuji, že proti problémům některých jiných lidí je tohle vlastně prkotina.

Vážená paní Moniko,

moc Vám děkuji za Vaše slova. Dýchá z nich upřímnost a osobní pocity s obdivuhodnou dávkou tolerance a vyrovnanosti. Myslím, že to zcela odpovídá kampani „Musel jsem si na to přijít sám“. Navíc jste zvládla přiblížit FH ve veliké šíři vpravdě rodinné diagnózy. I z jiných životních událostí víme, že bychom moc rádi svoje potomky ochránili před některými zkušenostmi, které jsme nasbírali a byly ne zrovna pozitivní, ale naše rady jsou jako házení hrachu na zeď. Nezbývá než vytrvat, obrnit se trpělivostí a věřit, že moudré konání se dostaví. Patří Vám můj obdiv.

Z. Cimická, předsedkyně spolku a sama pacientka s FH

Informace o cookies na této stránce

Soubory cookie používáme ke shromažďování a analýze informací o výkonu a používání webu, dále využiváme nezbytně nutné cookies k nastavení tohoto panelu a povolení dynamických Google map. Podrobnější nastavení.

Povolit vše
Zamítnout

Odebírejte náš newsletter

Dozvíte se tak včas všechny novinky o našich akcích a projektech.

Odběrem newsletteru potvrzujete, že jste se seznámil(a) se Souhlasem se zpracováním osobních údajů