Srdeční selhání

Srdeční selhání je stav, ke kterému dochází, když srdce nemůže pumpovat krev tak, jak by mělo. To vede jednak k nedostatečnému průtoku krve do životně důležitých orgánů, jako jsou např. ledviny, mozek, a na druhé straně k přetížení (nahromadění tekutiny) v jiných důležitých oblastech lidského těla, jako jsou např. plíce, játra nebo dolní končetiny.

V některých případech může být srdeční selhání mírné a způsobit drobné příznaky, které jsou patrné pouze u fyzické aktivity. Jindy může být závažné (způsobující příznaky v klidu), nebo dokonce ohrožující život. Nejběžnějšími symptomy srdečního selhání jsou dušnost, únava, otoky nohou a další příznaky vyplývající ze zadržování tekutin v organismu.

Pokud se objeví u jedince výše uvedené příznaky, je především důležité na srdeční selhání myslet. Základním stavebním kamenem diagnostiky srdečního selhání je vyšetření praktickým lékařem, který má dnes kromě základního vyšetření provést také stanovení koncentrace natriuretických peptidů v krvi – jejich nízká hodnota buď vyloučí pravděpodobnost srdečního selhání (hlavní úkol), nebo naopak vysoké hodnoty jsou vodítkem pro časné vyšetření nemocného u kardiologa, internisty, resp. ve spádovém kardiovaskulárním centru.

Ačkoli srdeční selhání je závažný stav, je k dispozici moderní, bezpečná a účinná terapie. Léčba může zmírnit příznaky, zlepšit kvalitu života a pomoci vám žít déle.

Nejčastější příznaky chronického srdečního selhání jsou: dušnost, která by mohla vyžadovat, abyste omezili své normální činnosti a/nebo spali s několika polštáři nebo abyste během noci museli vstát, otevřít okno, zhluboka dýchat aj.; únava, nevýkonnost; slabost, zejména nohou, při cvičení; pocit nestability nebo závratí; rychlá srdeční frekvence nebo nepravidelná srdeční akce; otoky dolních končetin nebo hromadění tekutiny v břiše (odborně ascites); nespavost; noční močení; nechutenství; neúmyslné hubnutí (při pokročilém srdečním selhání).

Srdeční selhání je způsobeno nemocí nebo stavem, který poškozuje srdce. Naštěstí tyto příčiny lze léčit v raných stadiích a často zabránit vývoji srdečního selhání, nebo jej alespoň zpomalit. Mezi nejčastější příčiny srdečního selhání patří:

A) Vysoký krevní tlak: U lidí s vysokým krevním tlakem (hypertenzí) musí srdce obtížněji pracovat
na čerpání krve. Postupem času může tato zvýšená pracovní zátěž snížit schopnost srdce relaxovat a naplnit se krví.

B) Ischemická choroba srdeční: U jedinců s aterosklerotickým postižením tepen, které dodávají krev do srdce, dochází k částečnému nebo i úplnému uzávěru aterosklerotickými pláty. Výsledkem je, že části srdečního svalu mají sníženou dodávku kyslíku (zejména během zátěže, kdy tělo vyžaduje více kyslíku), a srdce tak nemůže optimálně fungovat. Výsledkem je často trvalé poškození srdečního svalu. Ischemická choroba srdeční je jednou z nejčastějších příčin srdečního selhání, když se zhoršuje funkce srdce.

C) Kardiomyopatie: Jedná se o velmi různorodou skupinu onemocnění, u nichž je primárně postižen srdeční sval a jeho funkce. Kardiomyopatie mohou souviset s různými příčinami včetně určitých infekcí, autoimunitních poruch, genetických mutací, nahromadění abnormálních proteinů v těle aj. Příčina však často není známa.

D) Srdeční vady: Nediagnostikované a neřešené srdeční vady jsou v celém jejich spektru také spojeny s postupnou manifestací srdečního selhání. Je důležité na srdeční vady pomýšlet a v případě závažných projevů je řešit kardiochirurgicky nebo katetrizačními metodami.

E) Diabetes mellitus (DM) a srdeční selhání: Tato problematika si zasluhuje zvláštní pozornost. Čtyřicet procent pacientů s diabetem má současně srdeční selhání a jejich počet neustále narůstá se zlepšující se diagnostikou srdečního selhání se zachovanou ejekční frakcí levé komory (viz dále). U diabetiků je velmi důležitý dialog o léčbě obou onemocnění. Naprostá většina léků na srdeční selhání má také pozitivní data pro nemocné s diabetem. Společným cílem je jak optimální dlouhodobá kompenzace diabetu (glykovaný hemoglobin [HbA1c] < 53 mmol/mol), tak optimální moderní léčba srdečního selhání).

Existují tři hlavní typy srdečního selhání. Jsou definovány na základě toho, zda je „ejekční frakce levé komory srdeční “ (což ukazuje, jak dobře je levá komora schopna pumpovat a vypuzovat krev do velkého oběhu) snížena, mírně snížena nebo zachována:

• U srdečního selhání se sníženou ejekční frakcí (HFrEF), nazývaného také„systolické srdeční selhání“, je srdce příliš slabé na to, aby mohlo dodat do organismu dostatečný objem okysličené krve v závislosti na zátěži.
• U srdečního selhání se zachovanou ejekční frakcí (HFpEF), nazývaného také„diastolické srdeční selhání“, je srdce sice z pohledu celkové funkce téměř normální, nicméně plní se abnormálně, není schopno se správně uvolnit v určité fázi srdečního cyklu.
• U srdečního selhání s mírně sníženou ejekční frakcí (HFmrEF) se často kombinují oba výše popsané mechanismy.

Abychom pochopili, co se stane, když má člověk srdeční selhání, měli bychom jako první správně vnímat normální srdeční funkci:

• Normální funkce srdce: Srdce má čtyři komory. Dva horní oddíly jsou pravá síň a levá síň. Dva dolní oddíly srdečního svalu jsou pravá a levá komora (LK) – viz obr. níže. Krev přichází z těla přes pravou síň do pravé komory; odtud teče do plic, kde se sytí kyslíkem. Pak se krev vrací přes levou síň do levé komory srdeční, která poté pumpuje okysličenou krev do celého těla. V době zvýšené fyzické aktivity (jako jsou např. rychlá chůze, stoupání do schodů, sport aj.) potřebují svaly těla více kyslíku, což vyžaduje, aby se srdce aktivovalo a čerpalo efektivněji.
• Srdeční selhání: Když jedinec se srdečním selháním provádí fyzickou aktivitu, jeho srdce se nemůže přizpůsobit zvýšené potřebě kyslíku celého těla. Konečným výsledkem je nedostatečné dodávání kyslíku do tělesných orgánů a nastartování celé řady patofyziologických dějů, jež vedou ke vzniku a udržení srdečního selhání.