Srdeční selhání je stav, ke kterému dochází, když srdce nemůže pumpovat krev tak, jak by mělo. To vede jednak k nedostatečnému průtoku krve do životně důležitých orgánů, jako jsou např. ledviny, mozek, a na druhé straně k přetížení (nahromadění tekutiny) v jiných důležitých oblastech lidského těla, jako jsou např. plíce, játra nebo dolní končetiny.
V některých případech může být srdeční selhání mírné a způsobit drobné příznaky, které jsou patrné pouze u fyzické aktivity. Jindy může být závažné (způsobující příznaky v klidu), nebo dokonce ohrožující život. Nejběžnějšími symptomy srdečního selhání jsou dušnost, únava, otoky nohou a další příznaky vyplývající ze zadržování tekutin v organismu.
Pokud se objeví u jedince výše uvedené příznaky, je především důležité na srdeční selhání myslet. Základním stavebním kamenem diagnostiky srdečního selhání je vyšetření praktickým lékařem, který má dnes kromě základního vyšetření provést také stanovení koncentrace natriuretických peptidů v krvi – jejich nízká hodnota buď vyloučí pravděpodobnost srdečního selhání (hlavní úkol), nebo naopak vysoké hodnoty jsou vodítkem pro časné vyšetření nemocného u kardiologa, internisty, resp. ve spádovém kardiovaskulárním centru.
Ačkoli srdeční selhání je závažný stav, je k dispozici moderní, bezpečná a účinná terapie. Léčba může zmírnit příznaky, zlepšit kvalitu života a pomoci vám žít déle.
Počet nemocných se srdečním selháním se zvyšuje velice výrazně. V roce 2021 bylo v ČR 361 000 nemocných s chronickým srdečním selháním, v roce 2023 to bylo již 420 000 a do roku 2030 budeme léčit až 600 000 nemocných s tímto onemocněním!
Nejčastější příznaky chronického srdečního selhání jsou: dušnost, která by mohla vyžadovat, abyste omezili své normální činnosti a/nebo spali s několika polštáři nebo abyste během noci museli vstát, otevřít okno, zhluboka dýchat aj.; únava, nevýkonnost; slabost, zejména nohou, při cvičení; pocit nestability nebo závratí; rychlá srdeční frekvence nebo nepravidelná srdeční akce; otoky dolních končetin nebo hromadění tekutiny v břiše (odborně ascites); nespavost; noční močení; nechutenství; neúmyslné hubnutí (při pokročilém srdečním selhání).
Stupeň obtíží spojených s dušností je klasifikován nejčastěji podle NYHA (New York Heart Association) klasifikace dušnosti. Stupeň NYHA I znamená, že pacient nezvládá jen vyšší námahu, rychlejší běh. Tyto obtíže jej neomezují v běžném životě. Při stupni NYHA II pacient zvládá maximálně rychlejší chůzi, běh už nikoli (v tomto stadiu mu příznaky způsobují menší omezení v běžném životě). Při NYHA III pacient zvládá pouze základní domácí činnosti, pomalejší chůzi, již běžná aktivita je vyčerpávající a onemocnění mu již přináší významné omezení činnosti i domácího fungování. A konečně, ve stadiu NYHA IV má nemocný dušnost při minimální námaze i v klidu a je nezbytná pomoc druhé osoby. Choroba mu přináší do života zásadní omezení.
Srdeční selhání je způsobeno nemocí nebo stavem, který poškozuje srdce. Naštěstí tyto příčiny lze léčit v raných stadiích a často zabránit vývoji srdečního selhání, nebo jej alespoň zpomalit. Mezi nejčastější příčiny srdečního selhání patří:
A) Vysoký krevní tlak: U lidí s vysokým krevním tlakem (hypertenzí) musí srdce obtížněji pracovat
na čerpání krve. Postupem času může tato zvýšená pracovní zátěž snížit schopnost srdce relaxovat a naplnit se krví.
B) Ischemická choroba srdeční: U jedinců s aterosklerotickým postižením tepen, které dodávají krev do srdce, dochází k částečnému nebo i úplnému uzávěru aterosklerotickými pláty. Výsledkem je, že části srdečního svalu mají sníženou dodávku kyslíku (zejména během zátěže, kdy tělo vyžaduje více kyslíku), a srdce tak nemůže optimálně fungovat. Výsledkem je často trvalé poškození srdečního svalu. Ischemická choroba srdeční je jednou z nejčastějších příčin srdečního selhání, když se zhoršuje funkce srdce.
C) Kardiomyopatie: Jedná se o velmi různorodou skupinu onemocnění, u nichž je primárně postižen srdeční sval a jeho funkce. Kardiomyopatie mohou souviset s různými příčinami včetně určitých infekcí, autoimunitních poruch, genetických mutací, nahromadění abnormálních proteinů v těle aj. Příčina však často není známa.
D) Srdeční vady: Nediagnostikované a neřešené srdeční vady jsou v celém jejich spektru také spojeny s postupnou manifestací srdečního selhání. Je důležité na srdeční vady pomýšlet a v případě závažných projevů je řešit kardiochirurgicky nebo katetrizačními metodami.
E) Diabetes mellitus (DM) a srdeční selhání: Tato problematika si zasluhuje zvláštní pozornost. Čtyřicet procent pacientů s diabetem má současně srdeční selhání a jejich počet neustále narůstá se zlepšující se diagnostikou srdečního selhání se zachovanou ejekční frakcí levé komory (viz dále). U diabetiků je velmi důležitý dialog o léčbě obou onemocnění. Naprostá většina léků na srdeční selhání má také pozitivní data pro nemocné s diabetem. Společným cílem je jak optimální dlouhodobá kompenzace diabetu (glykovaný hemoglobin [HbA1c] < 53 mmol/mol), tak optimální moderní léčba srdečního selhání).
Existují tři hlavní typy srdečního selhání. Jsou definovány na základě toho, zda je „ejekční frakce levé komory srdeční “ (což ukazuje, jak dobře je levá komora schopna pumpovat a vypuzovat krev do velkého oběhu) snížena, mírně snížena nebo zachována:
Abychom pochopili, co se stane, když má člověk srdeční selhání, měli bychom jako první správně vnímat normální srdeční funkci:
Srdeční selhání je diagnostikováno lékařem na základě vaší anamnézy, fyzikálního vyšetření, laboratorních a zobrazovacích metod. Tyto testy mohou určit, jak dobře vaše srdce funguje, a mohou také pomoci zjistit příčinu vašeho srdečního selhání.
Mezi standardní vyšetření při podezření na srdeční selhání dnes patří:
A) Elektrokardiogram (EKG): EKG popisuje elektrickou aktivitu, která způsobuje, že srdce bije. EKG může detekovat příčiny, jež mohou způsobit srdeční selhání, jako je abnormální srdeční rytmus nebo infarkt.
B) Laboratorní vyšetření včetně stanovení koncentrace natriuretických peptidů (N‐terminálního fragmentu natriuretického propeptidu typu B [NT‐proBNP], resp. natriuretického peptidu typu B [BNP]): Když má pacient srdeční selhání, hodnota BNP nebo NT‐proBNP je zpravidla výrazně vyšší než norma.
C) Rentgen hrudníku: Rentgen hrudníku ukazuje velikost a tvar srdce, plicní kresbu a cév hrudníku. Může také ukázat, zda v plicích je tekutina, k čemuž často dochází u nemocných se srdečním selháním.
D) Echokardiografické vyšetření: Používá ultrazvuk (vysokofrekvenční zvukové vlny) k posouzení velikosti a funkce srdečních komor a struktury a funkce srdečních chlopní. To zahrnuje měření jak ejekční frakce, tak velikostí a funkce jednotlivých srdečních oddílů.
E) Srdeční katetrizace: Srdeční katetrizace pomáhá měřit, jak dobře srdce funguje a poskytuje obraz koronárních tepen pro hledání zúžení tepen a jiných abnormalit.
F) Magnetická rezonance: Pomáhá posoudit výskyt a lokalizaci jizev v srdeční svalovině a díky speciálním zobrazením může také objevit známky zánětu.
G) Výpočetní tomografie: Lékaři ji mohou použít k pohledu na srdeční sval a koronární tepny v konkrétních situacích.
H) Biopsie srdečního svalu: Šetrné odebrání velmi malého vzorku srdeční tkáně z pravé komory srdeční – důležité u zánětlivých onemocnění srdečního svalu a jednoznačně také u nemocných po transplantaci srdce.
CH) Pravostranná srdeční katetrizace: Posouzení celkové funkce srdce, tlaků v jednotlivých srdečních oddílech a zjištění plicní rezistence pomocí tenkého katétru s balonkem.
K vyšetření se více dozvíte v naší nové brožurce Srdeční selhání (Táborský M. a kol.) – najdete tu i QR kódy, po jejichž načtení se vám zobrazí více o jednotlivých vyšetřeních.
U většiny nemocných je srdeční selhání chronickým (dlouhodobým) stavem. Léčbu obvykle zahajujeme tzv. režimovými opatřeními (změny ve stravě a životním stylu), následuje léčba farmakologická (trvalé užívání léků) a za specifických situací také léčba nefarmakologická (implantace ICD, katetrizační ablace, transplantace srdce).
A) Dieta a životní styl: Změny ve stravě a životním stylu jsou prvním logickým krokem v léčbě srdečního selhání. Mezi nejčastější doporučení patří:
B) Léky: Léky se často používají k léčbě symptomů srdečního selhání. Bylo prokázáno, že některé léky život prodlužují a také zlepšují kvalitu života. Je velmi důležité užívat léky včas a pravidelně každý den dle rozpisu vašeho lékaře.
Existují určité rozdíly v lécích používaných k léčbě srdečního selhání se sníženou ejekční frakcí a srdečního selhání se zachovanou ejekční frakcí.
Léky na srdeční selhání se sníženou ejekční frakcí – většina lidí s tímto typem srdečního selhání užívá čtyři a více léků (tzv. pilíře léčby srdečního selhání). U maxima pacientů se snažíme o dosažení níže uvedené kombinace léčiv. Zahajujeme nižšími dávkami, které postupně zvyšujeme (tzv. uptitrace léčby) až do maximální možné a především pacientem tolerované dávky. Limitací léčby je často výše krevního tlaku, nicméně i s tímto faktorem umíme účinně pracovat.
Léky na srdeční selhání se zachovanou ejekční frakcí zahrnují:
C) Nefarmakologická léčba
Nemocní se srdečním selháním se sníženou ejekční frakcí levé komory jsou ohroženi náhlou smrtí, která nejčastěji nastává v důsledku vzniku komorových tachykardií, eventuálně fibrilace komor. Nejúčinnější prevencí je zajištění implantací ICD (defibrilátoru). Dalším potenciálním problémem u pacientů se srdečním selháním je abnormální elektrické vedení v srdci. To může způsobit, že se v určitých případech stahování levé a pravé komory srdeční děje asynchronně, takže srdce funguje méně efektivně. Tento problém může léčit srdeční resynchronizační terapie prostřednictvím biventrikulární stimulace. Srdeční katetrizace s implantací stentu, chirurgická revaskularizace (zlepšení prokrvení srdečního svalu pomocí bypassu) nebo chirurgické, eventuálně katetrizační řešení chlopenních vad se doporučují pro nemocné se srdečním selháním, kteří mají také koronární srdeční onemocnění nebo těžké onemocnění srdečních chlopní. Léčba velmi pokročilého srdečního selhání – transplantace srdce je vhodná u nemocných, kde selhává standardní léčba, jsou vyčerpány všechny možnosti terapie a nemocní splňují přísně stanovaná kritéria pro srdeční transplantaci.
Řada nemocných je dnes léčena pomocí tzv. srdečních hemodynamických podpor (speciálního malého čerpadla), a to buď v období čekání na transplantaci, nebo pak v režimu destinační léčby (celoživotní terapie). Léčba je realizována ve dvou transplantačních centrech v ČR (IKEM Praha, CKTCH Brno a I. Interní kardioangiologická klinika FNUSA Brno). O stabilizované nemocné se pak staráme v regionálních centrech srdečního selhání.
Po infarktu byste měli být v péči kardiologa/internisty nebo praktického lékaře. Užívejte předepsané léky a dávky si sami neupravujte.
V jídelníčku omezte živočišné tuky, každý den jezte zeleninu a ovoce. Pravidelně se hýbejte, aspoň 30 minut chůze denně.
Váš krevní tlak by měl být v normálních hodnotách a LDL cholesterol v krvi byste měli mít po infarktu pod 1,4 mmol/l. Pokud jste obézní, pokuste se zhubnout.
Máte podezření, na srdeční selhání?
Vyplňte do následujícího anonymního dotazníku dostupné údaje a vyčkejte, budeme Vás kontaktovat e-mailem nejdéle do tří dnů.